„Kmotrovství“, to je v ODS ožehavé téma. I já počítám s tím, že se na mě už jen z důvodu použití tohoto výrazu sesype spousta rozhněvaných spolustraníků. Jenže mně nikdy nedělalo potíže otevírat problém, i když to nebylo populární.
Už jsem si navíc zvykl, že v ODS patřím k „černým ovcím“, nebo spíše rovnou k notorickým potížistům. Do ODS jsem, přiznávám, vstupoval z idealismu. S pocitem, že myšlenky, na kterých je založena, stojí za trochu snahy. S nadějí, že dokážu pomoct ony myšlenky šířit a realizovat. Záhy jsem poznal, že takových je nás nepochybná většina. A jen o něco málo později, že je to ona většina mlčící. Aby nedošlo k mýlce, rozhodně si nemyslím, že by kmotrovství byla záležitost jen naší strany. Ani náhodou! Je to průvodní jev tuzemské (a možná dokonce jakékoli) politiky jako celku. Každá strana přitahuje lidi, kteří ji chtějí jen využít. Využít jako nástroj pro dosažení vlastních cílů, k zajištění či posílení vlastního prospěchu. Strana, to je totiž továrna na moc. Úspěšné volby otevřou cestu k politickému vlivu, politický vliv otvírá cestu k vlivu ekonomickému a ten může být využit (či lépe řečeno zneužit) k vlastnímu prospěchu. Ostatně, takto to velmi otevřeně říkal ještě jako podnikatel i guru jiné politické strany. Té, která si paradoxně vetkla do štítu coby hlavní heslo boj s korupcí…
Zůstává odpovědět, proč se kmotrům ve stranách tak daří. Když jsem o téhle věci přemýšlel, došel jsem k jednomu překvapivému zjištění. Tito lidé jsou obvykle neuvěřitelně pilní a pracovití. Vynikají snaživostí, se kterou se hrnou do každé akce, neúnavně budují kontakty, celé sítě spřátelených spolustraníků, objíždí ty správné lidi, volají, přesvědčují. Co si budeme nalhávat. Kolik z „normálních“ členů má čas na takovouto činnost. Jsme rádi, když udržujeme aktuální nástěnky, vybereme příspěvky a snažíme se na našich obcích dělat to nejlepší, neboť to považujeme za ideální reklamu pro ODS. A tak jsme vlastně mnohdy rádi, když se do té a té komise či výboru někdo nabídne, když se toho a toho někdo ujme. Kolikrát nás ani nezajímá, jaké má názory (a často je ani neprezentuje) a jaké má postavení ve své obci či městě (mnohdy to není žádná sláva). Navíc vždy funguje to, že již etablovaný kmotr nebo zatím třeba kmotříček, si vybírá k obrazu svému další vhodné typy, tedy konformní, tvárné, oddané. Tím se celá síť zesiluje a vše funguje jako dobře namazaný stroj. Když se pak volí, jsou karty když už ne rovnou rozdány, tak alespoň správně namíchány. Pro pořádek - neplatí to ani zdaleka vždy, všude a o všech, rozhodně nechci být obviněn z generalizování.
A co s tím dělat? Nejprve se zamysleme nad tím, jak velké škody kmotrovství stranám působí. Myslím si, že značné. Ve stranách se do vlivných pozic dostávají lidé s nevalnou reputací, zato vysokými ambicemi. Ne však ambicemi pracovat pro dobro státu, ale pro své vlastní. Mezi lidmi se pak šíří znechucení a apatie, což paradoxně situaci dále zhoršuje. Není nic horšího, než volič, který ztratil víru v to, že dokáže něco změnit. Ruku na srdce, když se při kongresu ODS ukazují záběry do garáží plných automobilů s „náhodnými“ registračními značkami typu 8A8 8888, čekáme, že se volič srdečně nadchne? Těžko, spíš se mu udělá upřímně nevolno. Detail? Možná. Když premiér navrhne na post ministra průmyslu a obchodu šedou eminenci, mající ve svém regionu tu nejhorší pověst (ale obrovský vliv) na místo hlavního ekonomického experta strany, můžeme čekat spokojenost občanů? Stěží. Jeho svrchované právo? Nepochybně! A hlavně, chce být znovu zvolen předsedou, tak si musí kmotry naklánět, ne hněvat… Stávající primátor Prahy bude čelit snahám o pomstu za to, že kmotry z pražské ODS odstavil od „lizu“. Jestli se jim to podaří a jej „vyřídí“, voliči to možná přejdou mlčením, ale u voleb si dobře vzpomenou.
Jaká je alternativa? Členská základna by tohle všechno musela přestat tolerovat. Uvědomit si, že takovéto praktiky stranu mimořádně poškozují a začít jim čelit. Do funkcí volit lidi s názorem, vizí a poctivostí. S chutí pracovat pro ostatní, ne jen pro sebe. Ty, jež se těší dobré pověsti ve svých volebních obvodech, což dokazují jejich volební výsledky. Prosazovat odbornost, ne jen rádoby snaživost. Čestnost, ne povrchnost. A samozřejmě, tito lidé musí tyto výzvy přijmout. Utrhnout si další čas, který tato práce nepochybně žádá. Že to zní jako fráze? Možná, ale máme jinou možnost? Jistě. Rezignovat a čekat na každé volby jako ovce vedené na porážku. Pokud strana ztratí voliče, ztratí i vliv a kmotři a jiní paraziti ji opustí jako krysy potápějící se loď. Ovšem tato varianta „přirozené obrody“ je devastující. Vyberme si tedy raději sami, dokud je čas.
Miroslav Florián
předseda MS ODS Ořechov
h p
05.02.2012